Rozhovor s vinařem a degustátorem, panem Stanislavem Konečným, o víně a krásách i úskalích tohoto řemesla.

S panem Konečným jsme se sešli krátce po Vánocích, abychom se dozvěděli více o práci, které se věnuje již prakticky od dětství. Povídání to bylo vskutku příjemné a dlouhé. A rádi bychom se s vámi o něj alespoň částečně podělili v tomto článku.

Vinařství máš od roku 2004. Jak ses k tomuto krásnému řemeslu dostal?

Já o sobě vždy říkám, že jsem se narodil ve vinohradě. V podstatě každá rodina v Čejkovicích je rodina vinařů. Je to dobrý přivýdělek pro každého, byť se tomu ze začátku brání. Ale časem ho to začne samozřejmě bavit. Naši chodili každou sobotu do vinohradu a mě brali sebou. Už v pěti letech jsem se tam hrabal v hlíně a to mi zůstalo do dneška.

A co bylo dál…?

V patnácti jsem šel na vinařskou školu, což je u nás taková tradice. Výhodou bylo, že tam studentům umožňují už v tomto věku koštovat.

Takže si nikdy ani nepřemýšlel nad tím, že by ses v životě chtěl věnovat něčemu jinému?

Možná jako malý kluk jsem chtěl být chvíli prezidentem, ale když ho dneska vidím, tak snad raději ani ne. (smích)

Před tebou vedl vinařství tvůj táta a postupně si ho převzal…

Když jsem byl v pubertě, šel jsem za tátou a s tou mladickou kuráží mu řekl, že to dělá blbě. Vadilo mi, že víno prodává v sudovém stavu a strašně levně. Donutil jsem ho, aby mi ve vinohradu vyčlenil pár řádků, myslím, že to byly tenkrát asi 4 odrůdy, a tak začala má první starost o víno. Začal jsem si vše zapisovat. Psal jsem si kolik času jsem tam strávil prací a přidával jsem si k tomu pomyslnou mzdu. Tak jsem si potvrdil, že to táta prodává pod cenou a že to takto do budoucna nejde dělat. A vlastně v té době jsem si také uvědomil, že chci víno stáčet a dát mu odpovídající hodnotu a kvalitu.

Ty kromě toho, že se věnuješ výrobě vína, jsi také degustátor. Co tě k tomu vedlo?

Podle mě když někdo něco dělá, měl by to dělat buď pořádně a nebo vůbec. A já beru jako samozřejmost, že když jsem vinař, měl bych mít degustátorské zkoušky. Jednoduše proto, abych věděl, že to dělám fakt dobře.

Nabízíš své degustátorské služby i ostatním?

Rád bych, ale nemám na to čas. Občas jezdím do Salónu vín, kde se pořádají výstavy, protože tam se vystavují fakt skvělá vína a je to super zážitek. Když chce člověk hodnotit vína na takových výstavách, musí jim opravdu rozumět. Dostanete čtyřicet vzorků a mnohdy ani nevíte, jestli je to veltlín nebo ryzlink rýnský. Tam se hodnotí celková kvalita a chuť a následně se přidělují body. A kdybych dal nějakému „špatnému“ vínu hodně bodů a udělal to třeba i opakovaně, tak už mě tam příště nikdo nepozve. Takže je to někdy i adrenalin…

Zpracování a výroba vína je složitý a dlouhý proces, který se skládá z mnoha činností. Máš své oblíbené činnosti a naopak ty, které tě tolik nebaví? Stříhání vinohradu. To je činnost probíhající teď v zimě. Je opravdu příjemné jít do vinohradu, ideálně když je sníh, vypnout si telefon a věnovat se jen tomu vínu. Réva spí, odpočívá a člověk jen přemýšlí, jaký bude ten příští ročník…. Ale jinak musím mít rád samozřejmě všechny činnosti, protože to za mě nikdo jiný neudělá. (smích)

Mnoho lidí ani neví, že se v tomto pořádají dokonce i soutěže.

Ano, to je pravda. Já jsem se v minulosti dokonce několika zúčastnil jako soutěžící a dvakrát jsem vyhrál. Dneska jsem komisařem v těchto soutěžích. Není to rozhodně žádná lehká disciplína, protože řez té révy ovlivňuje kvalitu vína do příštích let. Pokud se udělá málo oček, hroznů je potom méně, ale jsou třeba zase kvalitnější a šťavnatější. V soutěži se hodnotí rychlost i kvalita řezů.

Máš sedmiletého syna. Doufáš, že jednou půjde ve tvých vinařských stopách?

Už teď se snažím, aby v tom rostl tak jako kdysi já. Často ho beru s sebou do vinohradu a když jedeme traktorem, posadím si ho na klín. Nebo když stáčím víno ve sklepě, nechávám ho pouštět čerpadlo a ukazuji mu co a jak. A na to, jak je malý, tak už ví docela dost. Zkrátka bych byl rád, kdyby mu to přirostlo k srdci.

Myslíš si, že má vinařské řemeslo v dnešní době stále budoucnost?

Určitě. Na jižní Moravě mají lidé úplně jiný soulad s přírodou. Vinaři umí věci, které nikdo jiný ne a zároveň ty trendy ve víně se dost mění, protože každý ročník je úplně jiný. Baví nás to a je to tady vidět. Mladí kluci, kteří začínají, jsou vždy nadšení a do té práce zapálení.

Dodáváš víno zákazníkům po celé České republice. Před nedávnem si otevřel svou vinotéku v Praze na Bořislavce. Jak ten nápad s Prahou vznikl? Kromě kupní síly, kterou Praha jednoznačně má, byli důvodem i lidé v Praze jako takoví. Pražáci mají k vínu paradoxně daleko blíž, než lidé z okolí Moravy. V Praze je velká koncentrace podniků, vinoték a restaurací. A lidé, kteří tam žijí, mají možnost ochutnávat vína z celého světa. Není to ale jen o konzumaci. V Praze je velký výběr různých vinařských a sommeliérských kurzů a ti lidé o to mají zájem. Chtějí tomu vínu rozumět. A je tak trochu smutné, že lidé z Prahy mnohdy rozumí vínu lépe, než kdejaký konzument tady u nás.

Co je pravdy na tom, že vína do Prahy jsou kolikrát speciálně upravována, například doslazována?

Určitě není pravda, že by se vína pro pražský trh nějak jinak dochucovala. Já osobně mám třeba v Praze problém prodat sladká vína. Nejvíce se tam prodávají vína suchá a polosuchá.

Jaká jsou tvá nejprodávanější vína?

Mou vlajkovou lodí z červených vín je jednoznačně Dornfelder. Z bílých je to Hibernal. Jsou to vína, která i já osobně mám moc rád. Dornfelder je odrůda z Německa vyšlechtěná pro naše podmínky, které tu máme jiné než třeba v Itálii a ve Španělsku. Nemáme tolik sluníčka a tepla. A Dornfelder je odrůda, která i v horším roce dokáže plodit dobré hrozny. Hibernal je u nás pár let a je pro zákazníka zajímavý především pro svou vůni. Je nezaměnitelný.

Naší pozornosti neuniklo víno Pinot Cab, které svými oceněními značně převýšilo i tvá ostatní vína. To není zrovna běžně se vyskytující víno na trhu, že…?

Pinot Cab byl vlastně taková obrovská náhoda. Vznikl v roce 2009, kdy byla horší úroda a hroznů bylo strašně málo. Napadlo mě tenkrát smíchat rulandské modré a cabernet sauvignon. Má úžasné cabernetové tóny a zároveň plnost té rulandy a obě tyto odrůdy jsou vhodné k tomu, aby dlouho ležely. Tehdy jsem koupil nový barikový sud z Francie a nechal jsem to rok uležet. A vyklubalo se z toho naprosto skvělé víno, které získalo mnoho ocenění.

Kolik máš v nabídce aktuálně odrůd?

Letos je to třicet dva a je to hodně. A mnoho odrůd ještě dělám v několika variacích. Zmiňovaný Hibernal mám třeba i jako frizzante, což je perlivé víno. Dělám také mošty, sekty, slámová a ledová vína. Dále jsou to variace pozdních sběrů, výběru z hroznů, atd.

Mají lidé možnost tě navštívit přímo v Čejkovicích a ochutnat u tebe víno?

Ano, tomu se věnuji hodně. Máme zhruba devadesát degustací ročně (když nepočítám tento slabý rok). Zajímavé je to hlavně pro firmy na nějaké team-buildingové akce. Mám možnost přivítat omezené množství lidí přímo ve sklepě, kde víno vyrábím, nebo ve vinném baru, který má kapacitu až třicet lidí.

Je něco, co bys chtěl vzkázat milovníkům vína?

Nebojte se moravského vína. Hodně lidí má stále zafixované moravské víno jako něco podřadného a pijí raději zahraniční vína. Ale v dnešní době už Morava produkuje opravdu vynikající vína a patříme určitě mezi světovou špičku.

Upozornění

Na našich stránkách naleznete informace o alkoholických nápojích. Jejich prodej je možný pouze osobám starším 18 let.​